V knize Co já vím Miloš Forman říká, že je především pozorovatel.
Z této jeho vlastní definice vycházíme při návrhu výtvarného řešení díla na Komenského náměstí.
Předkládáme interaktivní instalaci, jejíž minimalistické řešení z ptačí perspektivy připomíná tvar oka, jako pomyslný střed využíváme strom, který už zde roste.
Film, jako umělecká disciplína, je nehmotný, pracuje s principem efemérnosti, zachycuje situace, které záhy přestávají existovat. Proto i naše řešení využívá mizející obraz a neuchopitelný okamžik.
Oba bílé obloukové segmenty, které svým tvarem ve frontálním pohledu mohou asociovat letní kino, fungují jako projekční plocha. Každý z nich je tvořen betonovým soklem, ze kterého vyrůstá plocha z bezpečnostního matovaného skla.
Oblouky jsou duté. Uvnitř obou je instalovaný světelný mechanismus, který funguje na principu stínového divadla. Jsou v něm postavy z Formanova života i z jeho filmů.
Pohybová čidla spouští projekci. Pokud se chodec-divák přiblíží k objektu, na několik vteřin se z bílé plochy vynoří obraz. Vnitřní část Oka pracuje s postavami z Formanova života, s rodiči, přáteli, vzpomínkami z dětství, je intimnější. Vnější část této instalace divákům ukazuje některé významné filmové postavy a situace, určitým způsobem prezentuje každý z jeho filmů.
Tímto způsobem se propojí vzpomínky s přítomností, minimalistické architektury objektů se dotkne současný život.
Z této jeho vlastní definice vycházíme při návrhu výtvarného řešení díla na Komenského náměstí.
Předkládáme interaktivní instalaci, jejíž minimalistické řešení z ptačí perspektivy připomíná tvar oka, jako pomyslný střed využíváme strom, který už zde roste.
Film, jako umělecká disciplína, je nehmotný, pracuje s principem efemérnosti, zachycuje situace, které záhy přestávají existovat. Proto i naše řešení využívá mizející obraz a neuchopitelný okamžik.
Oba bílé obloukové segmenty, které svým tvarem ve frontálním pohledu mohou asociovat letní kino, fungují jako projekční plocha. Každý z nich je tvořen betonovým soklem, ze kterého vyrůstá plocha z bezpečnostního matovaného skla.
Oblouky jsou duté. Uvnitř obou je instalovaný světelný mechanismus, který funguje na principu stínového divadla. Jsou v něm postavy z Formanova života i z jeho filmů.
Pohybová čidla spouští projekci. Pokud se chodec-divák přiblíží k objektu, na několik vteřin se z bílé plochy vynoří obraz. Vnitřní část Oka pracuje s postavami z Formanova života, s rodiči, přáteli, vzpomínkami z dětství, je intimnější. Vnější část této instalace divákům ukazuje některé významné filmové postavy a situace, určitým způsobem prezentuje každý z jeho filmů.
Tímto způsobem se propojí vzpomínky s přítomností, minimalistické architektury objektů se dotkne současný život.
In his book What I Know Miloš Forman says that he is above all an observer.
This is his own definition, which is the basis for the design of the artwork on Komenský náměstí.
We are presenting an interactive installation whose minimalist design from a bird's eye view resembles the shape of an eye, using a tree already growing there as an imaginary centre.
Film, as an artistic discipline, is immaterial, working with the principle of ephemerality, capturing situations that soon cease to exist. Therefore, our solution also uses the vanishing image and the elusive moment.
The two white arc segments, which in their shape in the frontal view may evoke a summer cinema, function as a projection surface. Each of them is formed by a concrete plinth from which grows a surface of safety frosted glass.
The arches are hollow. Inside both of them, a lighting mechanism is installed that works on the principle of shadow theatre. It features characters from Forman's life and his films.
Motion sensors trigger the projection. If a pedestrian-viewer approaches the object, an image emerges from the white surface for a few seconds. The inner part of the Eye works with characters from Forman's life, with parents, friends, childhood memories, it is more intimate. The outer part of this installation shows the audience some important film characters and situations, presenting each of his films in a certain way.
In this way, memories are connected with the present, the minimalist architecture of the objects is touched by contemporary life.
This is his own definition, which is the basis for the design of the artwork on Komenský náměstí.
We are presenting an interactive installation whose minimalist design from a bird's eye view resembles the shape of an eye, using a tree already growing there as an imaginary centre.
Film, as an artistic discipline, is immaterial, working with the principle of ephemerality, capturing situations that soon cease to exist. Therefore, our solution also uses the vanishing image and the elusive moment.
The two white arc segments, which in their shape in the frontal view may evoke a summer cinema, function as a projection surface. Each of them is formed by a concrete plinth from which grows a surface of safety frosted glass.
The arches are hollow. Inside both of them, a lighting mechanism is installed that works on the principle of shadow theatre. It features characters from Forman's life and his films.
Motion sensors trigger the projection. If a pedestrian-viewer approaches the object, an image emerges from the white surface for a few seconds. The inner part of the Eye works with characters from Forman's life, with parents, friends, childhood memories, it is more intimate. The outer part of this installation shows the audience some important film characters and situations, presenting each of his films in a certain way.
In this way, memories are connected with the present, the minimalist architecture of the objects is touched by contemporary life.
